Jak jsem jezdil a padal - část II. první zkušenost
Ale to jsem odbočil. Přede mnou byla dlouhá doba snění o vlastní motorce a tichá závist vůči těm, kdo už ji měli.
Po prázdninách jsme se sešli ve 4. ročníku naší průmyslovky a spolužák Milan nás všechny ohromil, že získal po dědovi 175 čízu rok výroby 1960. Naše závist dosáhla vrcholu. Milanovi jsme se okamžitě vtírali do přízně chovajíce v sobě naději, že ji třeba i půjčí. Protože Milan byl opravdu kamarád, jednoho zářijového dne mě vzal s sebou do garáže, že se svezeme. Vytlačil čízu z garáže, nasedli jsme a jeli za město, tam zastavil, slezli jsme a Milan dobrácky pravil: „Tak si to zkus.“ Rozechvěle jsem se chopil řidítek, vymáčkl spojku, kopl tam jedničku, přidal plyn a …… všech deset koní se vzepjalo a já hópnul ze silnice na pole, kde jsem vyděšeně zastavil. „To nic, to si zvykneš,“ pravil rozšafně Milan, vrátil motorku na silnici a umožnil mi druhý pokus. Tentokrát už to bylo v pohodě, ujel jsem cca 1 km tam a zpět, potom jsme se spolu vrátili do garáže (už řídil zase Milan) a to bylo prakticky na rok vše. Proč na rok? Protože Milan v následujícím týdnu nedobrovolně předvedl, že motorka není jenom radost.
Podobně jako mě vzal s sebou následující týden na projížďku kamaráda Honzu. Tentokrát jeli dál a Milan Honzovi velkoryse svěřil řízení. Na sjezdu k Miletínu (místní vědí) je křižovatka ve tvaru „T“. Podle Milanova vyprávění, protože Honza si z toho nic nepamatuje, nabrali z kopce rychlost cca 90 km/hod a přestože měli odbočovat ostře doleva, Honza neubíral. Marně Milan vzadu ječel a mlátil Honzu do přilby. Honza prostě nereagoval. Pozdější hypotéza tvrdí, že Honzovi byla malá přilba typu „hříbek“ (pamětníci znají) a tak se mu nedokrvoval mozek a on na chvíli ztratil vědomí.
Na obrázku „hříbek“
Výsledek byl očekávatelný. Honza prostě neodbočil. Vyletěli ze silnice na haldu kamení, jež se stala jejich místem přistání. Vlastně měli štěstí, protože tato halda jim zabránila doletět do hluboké betonové strouhy, jejíž brzdný účinek by byl mnohem brutálnější. A tak tam zůstali pohozeni a odkázáni na pomoc. Mobily tenkrát opravdu neexistovaly a provoz na silnici byl minimální. Řeč je o roku 1981. Nicméně naděje svitla v podobě pána, který zvolna procházel kolem místa nehody. Honza byl v bezvědomí a Milan v šoku, neschopen pohybu, ovšem slova toho pána ho okamžitě probrala. „Chlapci,“ pravil ten dobrý muž, „musíte si pro pomoc dojít sami. Mě je sedmdesát roků, já nemůžu dejchat.“ A zvolna se šoural dál.
Vysvobození přišlo v podobě traktoru. Kolemjedoucí traktorista zhodnotil situaci, dojel do Miletína a zatelefonoval pro sanitku. Diagnóza byla následující, Honza zlomená klíční kost a otřes mozku, Milan zlomená ruka. Motorka lehce ohnutá vidlice. Tím bylo ježdění na Milanově motorce na delší dobu znemožněno. Honza po této zkušenosti několik let za řidítka nesedl. Milan se rozhodl, že bude rozumnější řízení raději nikomu nesvěřovat a my nezúčastnění jsme rozumovali, že nám by se to nemohlo stát, protože jsme prostě dobří, nezranitelní a vůbec, jen ta motorka nám k dokonalosti chybí. Že to s tou dokonalostí až tak není, mi bylo dopřáno zjistit až později, ale o tom příště.
Pavel Sántay
Jak jsem jezdil a padal - část IV. v ilegalitě
S jarem roku 1983 přišla i změna pracoviště. To samo o sobě není vzhledem k tématu až tak podstatné, ale důležitá změna to byla.
Pavel Sántay
Jak jsem jezdil a padal – část III. první pád
Čas běžel a než se člověk nadál, byl tu konec školního roku, maturita a rozlučka s bezstarostným studentským životem. Pochopitelně, že takové“drobnosti“ člověka neodvedly od základní otázky. Kdy a na čem budu jezdit?
Pavel Sántay
A co my Belgičané?
Závěr roku bývá dobou bilancování a i mě přiměl k malému zamyšlení nad současným děním. Přestože téma je vážné, začnu vtipem.
Pavel Sántay
Uprchlíci a naše budoucnost
Dlouho jsem váhal, zda se mám k nynější uprchlické krizi nějak obsáhleji vyjadřovat, když mnoho chytřejších a méně líných psát už toho publikovalo tolik. Hlavně jsem nechápal a dosud nechápu přístup hlavních představitelů zemí EU.
Pavel Sántay
Jak jsem jezdil a padal - část I. řidičák
Rozhodl jsem se, že sepíšu své zkušenosti s motorkou. V porovnání s dneškem jsem vlastně prožil motocyklový pravěk a tak sepsáním svých útržků paměti třeba potěším své vrstevníky s podobnou zkušeností a pobavím i ty ostatní.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Bakterie z vody letos zabíjí častěji, zemřelo už 23 lidí. Řada nákaz uniká
Premium Kromě jiných infekcí se v Česku letos více šíří i smrtelnější legionářská nemoc, která se...
Slovensko k tragédii směřovalo dlouho, tímhle prohráli všichni, míní expert
Premium Bývalý slovenský novinář a bezpečnostní expert Milan Žitný je přesvědčen, že k tragické události,...
V Kladně hořel sklad olejů a autodílů, škoda je čtyřicet milionů korun
V kladenské ulici Železničářů ve čtvrtek hořela průmyslová hala se skladem olejů a autodílů. U...
Soud v Haagu začal řešit Gazu. Genocida dosáhla strašlivé úrovně, zaznělo
Genocida, kterou Izrael páchá v Pásmu Gazy, dosáhla strašlivé úrovně, prohlásil zástupce...
- Počet článků 20
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1025x