Jak jsem jezdil a padal - část IV. v ilegalitě
Na novém pracovišti existoval spolupracovník, který měl JawuČZ 250 a zvažoval její prodej. Zvýšil jsem své spořící úsilí a v dubnu 1983 jsem se stal konečně vlastníkem mašiny. Jaká byla? Jedním slovem nádherná. Podrobnější popis? Zde je: Jawa ČZ 250, rok výroby 1958, „strašlivý“ výkon 11 koní, základní černá barva doplněná okrově žlutými boky nádrže oddělenými modrozelenými proužky, prostředkem nádrže nalepený modrobílý šachovnicový proužek, řidítka s hrazdou, nosič se snímatelnou opěrkou, blatník ozdobený velkou zelenou samolepkou čtyřlistku, lehce orezlé výfuky, tažné zařízení a přívěsný vozík PaV ve dvoubarevném žlutočerném provedení s nosičem, kde žlutý blatníček zdobila červená zástěrka. A to vše za 2500,-Kčs což představovalo cca 2 mé tehdejší čisté měsíční výdělky. Mělo to ovšem jeden malý háček, doma jsem se s touto koupí prostě nemohl pochlubit (moje maminka měla utkvělou představu, že motorky se vyrábějí jenom proto, abych se měl na čem zabít) a tak vznikl logistický problém, který předvídal už Neruda, aneb „Kam s ní?“
Naštěstí mám v životě štěstí na dobré kamarády a jeden z nich Pepa mi pomohl najít řešení – a tím byl oplocený dvůr domu, ve kterém bydlel. Přilba a rukavice našly své místo zahrabané pod harampádím ve sklepě doma a můj život ilegálního motorkáře mohl začít. Jakmile jsem přišel z práce a bylo trochu příznivé počasí, vyběhl jsem z bytu, kde rodiče nic netušili, zaběhl do sklepa, vyzvedl přilbu, doběhl k Pepovi na dvůr a dobrodružství mohlo začít. A děly se věci.
Na svůj stroj jsem si musel zvykat a to přinášelo různé, z dnešního pohledu komické, situace, ze kterých jsem se učil. Některé z nich popíšu.
Krásné slunečné odpoledne, prázdná rovná ulice a já se opájím akcelerací (motorkáři vědí o čem je řeč), nicméně rovinka končí téčkovou křižovatkou a bubnové brzdy nepatří k nejúčinnějším (to mi ovšem došlo trochu pozdě), co se dá dělat na silnici se už nevejdu, skok přes obrubník, trávník odbočení na chodníku, a sakra co tu dělá ta mamina s kočárem, no vyhnul jsem se jí, zpátky na trávník, mezi stromy, hup z obrubníku dolů zpátky na vozovku a Pavlík to pro tentokrát ustál (příště to chce dřív ubrat plyn).
Jiný den, opět prosluněný a projížďka městem. Koho to nevidím? Kamarád Mirek. „Ahoj Mirku. Chceš hodit domů?“, nadhazuji otázku. „Že váháš,“ opáčí Mirek a ležérně usazuje svých téměř 100 kilo váhy na tandem (přilba v té době ve městě nebyla pro spolujezdce povinná). Tlumiče podklesly pod vahou a já dávám plynem všem 11 koním povel k zátahu. Motor zabral a stroj vyrazil. „To byl odpich co“, hulákám pyšně za sebe, ale motorka je podezřele lehká. Kouknu do zrcátek a vidím, jak se Mirek sbírá ze země a oprašuje kalhoty. No nic, chce to více citu na spojce. Druhý pokus už je v pohodě a Mirek ve zdraví doma.
Opět se projíždím a začíná se smrákat, měl bych si pospíšit, než padne tma. Přede mnou je železniční přejezd. Přece nebudu ubírat, jsem pořádný jezdec. Stavím se do stupaček a hop....... Dosedám a cítím, že něco není v pořádku – chybí sedlo. Při tom skoku prostě ulítlo. Ty uchytávací háčky vzadu, které na něm už kdysi dávno odrezly, tam zjevně nebyly pro legraci. Zacvakávám sedlo do jediného funkčního úchytu a vím, že příště musím být opatrnější, alespoň do té doby, než koupím nové sedlo.
Potřebuji něco přivézt z Pardubic a tak připojuji PaV a vyrážím z Hradce směr Pardubice. Je krásný letní den, suchá a prázdná silnice (ano to skutečně v oněch dřevních dobách existovalo) a já se kochám. V hlavě se mi stále vnucuje poučka, že s přívěsným vozíkem se nemá jet víc jak 70km/h, ale kdo by to bral vážně, jsem přece nějaký pilot, silnice je rovná tak co. Přidávám plyn, rychlost stoupá, ručička tachometru atakuje 100km/h a jde dál. Rychlost je opojná, když náhle vozík nadskočí na lehké nerovnosti a hodí ho to stranou, následné rozkmitání je už jenom logickým důsledkem. Zuřivě se snažím srovnat směr, ale výkyvy jsou neúprosné. V hlavě mi bleskne další poučka „když PaV začne skákat, přidej plyn“. Hmm, dobrá rada, ale já už jedu na plný a přidat prostě nejde. A tak ubírám, kmity jsou čím dál větší a silnice mi začíná být úzká (ještěže je nulový provoz). Nakonec se mi podařilo zpomalit natolik, že se PaV srovnal a já jsem dojel. Od té doby jsem už experimenty s překročení sedmdesátky zvláště s prázdným přívěsem neprovozoval.
Rok 1983 byl pro nás motorkáře významný ještě jednou věcí. Družstvo Tvar Pardubice vrhlo na trh zcela nový model integrální přilby Cassida GT za 650,- Kčs. Podniková prodejna byla kousek od mého pracoviště a odolat prostě nešlo. Že byla větší, než moje hlava potřebovala? Kdo by řešil takový detail. Vždyť to byla integrálka!!!!! Že to plastové hledí nic nevydrželo a bužírkové lemování na něm nedrželo? No a co, ale na pohled byla úžasná (pochopitelně jen do okamžiku, dokud se v dohledu neobjevila nějaká Boeri apod., ale to byl opravdu vzácný úkaz.). Prostě byla velká, byla žlutá a byla MOJE!!!
…....pokračování příště
Pavel Sántay
Jak jsem jezdil a padal – část III. první pád
Čas běžel a než se člověk nadál, byl tu konec školního roku, maturita a rozlučka s bezstarostným studentským životem. Pochopitelně, že takové“drobnosti“ člověka neodvedly od základní otázky. Kdy a na čem budu jezdit?
Pavel Sántay
A co my Belgičané?
Závěr roku bývá dobou bilancování a i mě přiměl k malému zamyšlení nad současným děním. Přestože téma je vážné, začnu vtipem.
Pavel Sántay
Jak jsem jezdil a padal - část II. první zkušenost
Jak jsem uvedl v první části, řidičák byl v kapse. Když to porovnám s tím, co bylo schváleno nyní, si dodatečně gratuluji, že už se mě to netýká.
Pavel Sántay
Uprchlíci a naše budoucnost
Dlouho jsem váhal, zda se mám k nynější uprchlické krizi nějak obsáhleji vyjadřovat, když mnoho chytřejších a méně líných psát už toho publikovalo tolik. Hlavně jsem nechápal a dosud nechápu přístup hlavních představitelů zemí EU.
Pavel Sántay
Jak jsem jezdil a padal - část I. řidičák
Rozhodl jsem se, že sepíšu své zkušenosti s motorkou. V porovnání s dneškem jsem vlastně prožil motocyklový pravěk a tak sepsáním svých útržků paměti třeba potěším své vrstevníky s podobnou zkušeností a pobavím i ty ostatní.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Ukrajinská armáda zaútočila na přístavy v Černém moři, cílila na sklady s ropou
Ruská obrana v noci čelila rozsáhlému útoku dronů na Sevastopol a další přístavní město...
Ruské letouny omylem svrhly nejméně 38 bomb na vlastní území, píší i ruská média
Nejméně 38 leteckých bomb svrhly ruské letouny za poslední tři měsíce na ruské a okupované území na...
Sudetští Němci pořádají třídenní sjezd. Zúčastní se český velvyslanec
V bavorském Augšpurku začíná třídenní sudetoněmecký sjezd, který se krátce před volbami do...
Bakterie z vody letos zabíjí častěji, zemřelo už 23 lidí. Řada nákaz uniká
Premium Kromě jiných infekcí se v Česku letos více šíří i smrtelnější legionářská nemoc, která se...
Bechyně - Prodej bytu 2+1 (s balkonem) v osobním vlastnictví
Na Libuši, Bechyně, okres Tábor
2 245 000 Kč
- Počet článků 20
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1025x